Veronika Svobodová

Vaše příběhy

Zavřít

Příběh

Tancování mě bavilo od malička. A za těch 28 let, co už mám za sebou, jsem vyzkoušela i řadu různých stylů a lektorů. Ještě nikdy jsem ale nebyla tak blízko tanci a sobě jako teď při Tvých hodinách. Ve 23 letech jsem poměrně nečekaně zjistila, že mám rakovinu kůže. Z jedné pihy na mém krku se stal tehdy nepřítel a spolu s tou pihou se pro mě stalo nepřítelem celé moje tělo. Zradilo mě, nečekala jsem to, sice jsem to s životem nevzdala, ale na svoje tělo jsem se tehdy naštvala a přestala jsem se mít ráda. A tak jsem se taky ke svému tělu začala chovat. Přestala jsem se o něj starat, rezignovala jsem, čím dál víc jsem se vzdalovala spokojenosti, s tím jak vypadám, i s tím jak se ve svém těle cítím. Naštěstí jsem někde uvnitř pořád měla schovanou tu lásku k tanci, a tak se postupně zase vydrala ven, a já jsem začala hledat cestu sama k sobě. Nešlo mi to, taneční hodiny s jinými lektorkami byly pro mě tehdy neúnosné, v polovině kurzu, někdy i dřív jsem to vzdávala a přestávala chodit. Nebyla jsem tak dobrá jako kdysi, tělo nebylo ohebné, hlava nebyla připravená na nedokonalost. Na začátku hodiny byla krásná choreografie a na jejím konci pro mě místo radosti z tance bylo zklamání, že nejsem dost dobrá, že to tělo zase nezvládá.

Když jsem se rozhodla přeprat svůj strach z dalšího selhání, přihlásila jsem se na úterní lekce k Tobě. A teď jsem opravdu strašně vděčná, že se to stalo. I když jsem na začátku zase měla zaječí úmysly a tělo fyzicky zase zlobilo a zkoušelo mě, myslím, že s Tvým vedením k tomu, aby člověk svoje tělo respektoval, aby vnímal, že neexistuje nic, co je dobré podle ostatních, existuje jen to, co já považuji za dobré sama pro sebe.

Pořád se se sebou hodně peru, pořád se nemám moc ráda, pořád je pro mě kontakt při tanci problém, tím víc, čím hlouběji jsme teď šli, pořád jsem vůči svému fyzičnu příliš ostražitá. Ale za těch „pár týdnů“ tancování na tvých hodinách se toho u mě změnilo víc než za celé roky. Tancování s Tebou je pro mě úžasná terapie, v tom nejlepším významu slova, v jakém může být.

Díky!  Za to neustálé motivování, inspirování, podporu, za tu sílu, za to, že učíš lidi mít ráda tanec  a tím i sebe 😉