Vaše příběhy
Já a tanec. … Už několik týdnů každou volnou chvílí přemýšlím, z jaké strany své vyprávění vzít. Není vůbec jednoduché najít určitý směr, kterým to směřovat, protože psát o tanci je pro mě jako psát kus vlastního životopisu. Dál o tom přemýšlet nikam nevede, tak zkusím psát myšlenky tak, jak plynou.
V mém životě je nejdůležitějí láska, a to v různých podobách. Láska k lidem – rodině a přátelům, láska k mým profesím, které jsou pro mě opravdu smysluplné – práce s dětmi a veterinární lékařství a láska k tanci. V různé míře a intenzitě, která není vždy stejná, závisí na momentálních okolnotech. Avšak mám pocit, že všechny mé lásky tvoří uzavřenou rovnovážnou soustavu, která může harmonicky fungovat jen tehdy, pokud jsou v ní všechny články. Jen tak můžu být šťastná.
Tanec je každodenní součást mého života. Tančím teoreticky neustále. Nejen na tréninzích nebo doma…když nemůžu fyzicky, tančím v představách. Každá cesta dopravou nebo čekání jsou vyplněny tancem, který je neméně důležitý, než ten fyzický. Zažila jsem tanec v mnoha podobách: jako tvrdý sport plný potu i bolesti, jako prostředek k uvolnění emocí, jako komunikaci mezi lidmi,…. zažila jsem pocit, že je to to jediné, co mě nemůže nikdy zklamat a co nemůžu ztratit. Zažila jsem pocit, kdy se člověk uprostřed zoufalého pláče zvedne a začne tančit..a tančí opravdu dlouho…a nemyslí vůbec na nic…a když skončí uvědomí si, že někde během toho zázračného aktu ztratil strach a našel něco… možná zpátky sebe sama…co mu umožňuje jít dál a věřit, že to zase bude dobré. Zažila jsem tanec jakou projev a součást lásky mezi lidmi, jako komunikaci, kde slova nestačí. Tančila jsem velmi šťastná i velmi nešťastná, opravdu unavená i plná energie, naštvaná, nadšená,…. ale ať to byl jakýkoliv pocit, byl v tu chvíli opravdu silný, opravdu prožitý. Proto se nebojím tvrdit, že tanec je život. Akt, v němž člověk může být (a jistě nemusí -stejně dobře se dá tancem hrát divadlo) opravdu upřímný k sobě i okolí. Okamžik, kdy je člověk schopen bez okolů přiznat a procítit své nitro. Když tančím, jsem opravdu sama sebou. Tancem mohu maximálně cítit své emoce, ale mohu jím také dojít k harmonii. Zažila jsem i půl roku skoro bez tance až jsem pocítila, že je v mém srdci velká díra. Miluji tanec… a podle mých zkušeností myslím, že tanec miluje.
Ráda se učím pravidlům, který každý tanec má a říká se tomu “kroky, figury,..”. Ale jak jednou někdo řekl: “Učíme se kroky, kroky, kroky…. a pak – jednoho dne se naučíme tančit…a to je velká změna.” K pochopení musí každý dojít sám. I když jsem tanec prožívala i před tím, opravdový smysl tohoto citátu jsem pocítila a porozuměla až na contemporary s Tebou! A za to Ti bude vždy patřit velký dík a obdiv, protože s poznáním toho, cos mi ukázala, můžu s tím co umím pracovat úplně jinak. A protože – jak už jsem napsala – je tanec život, dá se to i do života jako takového aplikovat. Čas na kurzu mě velmi obohatil, naučil mě dělat věci jinak, jinak o nich přemýšlet, jinak používat svoje tělo, naladit tělo a mysl na jednu vlnu, ještě výrazněji vypnout. Z hodin často odcházím odpočatá a klidná. Je to pro mě moc přijemně a smysluplně strávený čas. Děkuji.
Markéta