Zamilovala jsem si Skotsko, krajina zelených kopců s výhledem do daleka mi přirostla k srdci. Právě na kopcích ráda trávím svůj volný čas, a když to není možné, nejvíc si odpočinu nad knihou nebo u plotny. Vystudovala jsem Anglický a český jazyk a literaturu, v Brně jsem po studiích zůstala a momentálně učím anglický jazyk na místním gymnáziu. Zajímá mě překlad, jednou bych si ráda přeložila nějakou knihu. Jako dobrovolnice pro USE-IT mapy se starám hlavně o anglické texty.
Pevné základy, ale i nadšení pro tanec jsem si vybudovala na novojičínské ZUŠ, kde jsem měla možnost si vyzkoušet jak klasický a lidový tanec, tak především ten moderní a současný, který rozvíjím až dodnes. Setkala jsem se s mnoha tanečními přístupy a lektory, vyjmenuji jen ty pro mě nejzásadnější: Anita Vahalová, taneční škola Bralen, Věra Bělehrádková, lektoři workshopů ProART a v neposlední řadě Dash, ke které jsem se na doporučení poprvé vypravila v roce 2011 a už neodešla.
Tanec je pro mě bezpečí i adrenalin v jednom, je to pro mě možnost vyjádřit sebe sama, nejen to, co zrovna cítím a jaká jsem, ale dokonce i to, jaká bych být chtěla nebo jaká nikdy nebudu. Je to nekončící proces sebepoznávání a kreativity a zároveň ideální prostředek k přijetí i výdeji energie zároveň. Současně je pro mě důležitá i komunita lidí kolem tance, spoustu přátel mám právě díky tancování a vnímám, že na lekcích jsem vždy ve velmi dobré společnosti.
Nejvíce mě fascinuje volnost, kterou tanec dává – ať už jde o improvizaci nebo nacvičenou choreografii, nikdy není jen jeden způsob, jak pohyb provést, vždy se v něm nějak odrazí specifičnost tanečníkova těla, osobnosti nebo i momentálního rozpoložení. Je to také volnost poznat nepoznané, jít dál, za své hranice – těla i poznání. Volnost je pak i ve vnímání tance – ani divák nemá jasně dáno, co mu tanečník sděluje, stačí se naladit, nechat unést a ono to přijde.
Lektor nemá vypsanou žádnou lekci.